Karibské ostrovy 2009
28. 8. 2012
Karibik 2009
Karibik- sen každého, nejen turisty. Průzračné teplé vody, palmy kolébající se nad bílým pískem, rumový koktejl popíjený v houpající se síti- tropická pohádka každého cestovatele. Rozsáhlá soustava ostrovů a ostrůvků rozkládajících se od Floridy po Venezuelu v Karibském moři. Jedná se o jedinečnou oblast, která nabízí velké množství prosluněných pláží a komfort pro požitkáře z celého světa.
Tyto přednosti patří k dovolené kdekoliv v Karibiku a k vysněným cílům velkého množství turistů. Pokud jde jen o polehávání na pláži a pozlátko hotelů, přijde o poznání jednotlivých ostrovů vycházející z dávných tradic Afriky, Španělska, Holandska, Francie, Indie, při němž vzniká pestrobarevná směsice kulturních a společenských proudů.
Mnozí z nás znají ohňové rytmy Jamajky nebo kubánského tance a to ještě nejsme na Martiniku nebo Guadeloupe. Tato symbióza rozdílných druhů tanců se stala vzorem pro karnevaly po celém světě. Každý ostrov má svou jedinečnou atmosféru, která není podobná na sousedním ostrově, ale jsou si velice blízké. Cílem této výpravy bylo poznat flóru a faunu jednotlivých ostrovů, poznat domorodé obyvatele, jejich zvyky a obyčeje, poznat i podmořský svět, poznat, jak tvrdý a zároveň dobrodružný je život na lodi, kdy se ze suchozemce stává námořník a hlavně získat nové přátele, nové zážitky nové zkušenosti..
Jako vždy mi pomohl internet. Vyměnit hory za houpající se plachetnici tam někde v Karibiku mi nabídli Honza a Zuzka,se kterými jsem měl už dříve kontakty a kteří tuto oblast už brázdí hodně let na své plachetnici. Přípravy zabraly půl roku a také osobní setkání s kapitánem bylo inspirující. Dostal jsem nabídku, mimo jiné, navštívit ostrov Dominiku, známý ostrov s vulkanickou činností a největším vroucím jezerem v oblasti. Program plavby se ustálil na ostrov Martinik, kde zvedneme kotvy a pak poplujeme na jih na ostrov St. Lucie, následuje ostrov Svatý Vincenc a Grenadiny souostroví Bequia, Mustique, Canouan, Union Island a další malé ostrovy. Po dosažení jižních ostrovů následuje návrat zpět na ostrov Dominika a odtud na cílový ostrov Martinik. Posádka byla ještě doplněna o další členy, a tak nás ve finále bylo 6, což je optimální počet na Lady Blue, tak se naše loď jmenuje.
Teď ještě něco o lodi. Typ Gip sea 52,délka 16 metrů,šířka 4,80 metru.Materiál trupu laminát.Oplachtění-rolovací genua,hlavní plachta,spinaker.Pomocný motor pro případ bezvětří, navigace GPS, záchranné systémy, gumový člun s motorem a jiné nutné a nepostradatelné věci k plavbě např. pitná voda, potraviny a pohonné hmoty.
Datum vyplutí bylo stanoveno na 28.července 2009 z mariny Fort-de-France na Martiniku. Velkým problémem bylo sehnání letenky do této destinace. Nakonec se mi to zadaří u letecké společnosti Air France. A byla to dobrá volba. Air France sice měla měsíc před mým odletem potíže s leteckým neštěstím v Riu de Janeiru, ale je to spolehlivá společnost, která zaručuje návaznost letů a dopravení pasažéra do cílového místa..
Nastal den D. Letedlo mi odlétá z Prahy do Paříže na letiště Charles de Gaullee, kde budu muset autobusem přejet na Orly. U přepážky Air France na letišti Ruzyně dostávám voucher na transfer mezi letišti v Paříži. První zádrhel je tu. V check-inu zjišťuji, že není místo v letadle. Po delším vysvětlování, že mám následující další let, se konečně místo nachází a já mohu na palubu. Doufám, že se situace nebude opakovat v Paříži. Let probíhá celkem klidně a Paříž mě vítá zataženou oblohou a deštěm. Hledám, odkud mi jede autobus, bude to A-3 před letištní halou. Letiště je rozděleno do několika sektorů a i když každý připomíná hemžící se mraveniště, vše je dobře značeno a není složité se zorientovat. Nasedám do klimatizovaného autobusu, a protože jízda na Orly bude trvat tak hodinu, věnuji se pozorování okolí. Hned při výjezdu z letiště zahlédnu nadzvukový Concorde, jako poslední exponát. Přejíždíme přes Seinu a vpravo je vidět Aifelovka a Invalidovna, pokračujeme směrem na jih. Je 11 hodin a jsem na místě. Ještě zjišťuji terminál a místo odletu. Elektronicky si vyřizuji palubní místenku, je to rychlovka,takže mám ještě chvíli čas, kupuji malou láhev vína, cenově to vyjde stejně jako normální voda. Jsem asi jediný bílý mezi domorodými pasažéry, kteří se zřejmě vracejí z dovolené ve Francii. Boeing-747 startuje s mírným zpožděním na svou 6000 km cestu.Letíme asi 8 hodin a celkem klidně. Konečně přistáváme za potlesku všech zúčastněných. Čemu jsme netleskali, byl tropický liják na uvítanou.
V hale letiště si vyzvedávám bagáž a rychle pryč. Musím najít Honzu, má mě tu někde čekat.
Venku dostávám pořádnou facku horkého vlhkého vzduchu, který mě bude provázet celou cestu. Teplota kolem 35°C, vlhkost mezi 80-90% a na moři to bude podobné.
Mám štěstí, Honza mě už čeká a jedeme do Marin, města vzdáleného asi 30 km, kde kotví loď. Lady Blue - Modrá dáma je krásná loď, trochu baculatější, ale o to stabilnější. Zdravím se s posádkou, Zuzkou, která se bude s Honzou starat o kuchyni a navigaci a celkové „klíma“ na lodi. Mezi další námořníky patřím já, Jirka, Martin a Pepa. Celá posádka je na palubě, a tak na šťastnou plavbu připíjíme pravým karibským rumem a jednu stopku posíláme Neptunovi, aby nám byl nakloněn. Tak to by bylo pro bohy a teď musíme myslet i na sebe, abychom neumřeli hlady, žízní nebo na kurděje. Tak rychle nakoupit zásoby na čtrnáct dnů v blízkém marketu.
Plavbou na břeh nás stíhá pravý a nefalšovaný tropický liják. Během pár sekund jsme mokří až na kost.
Velký nákup do čtyř rozměrných vozíků nám zabere skoro hodinu. Proviant se musí na etapy přemístit na loď dingem - tak se říká gumovému člunu se závěsným motorem. Ještě poslední naložení a odražení od mola a než doplujeme k lodi, jsme zase celí mokří. Zuzka nás čeká s večeří, podává se kuře s rýží a oblohou z tropického ovoce. Musíme svléci mokré věci, ty ale uschnou až zítra, pokud bude svítit slunce.
Po výborné večeři se přidělují kajuty a uklízí se bagáž. Je už tma. Slunce tady vychází v 6 hodin a zapadá za 12 hodin, zase v 6, jsme totiž tisíc kilometrů od rovníku. Dnešní den byl velice dlouhý, a tak ani nepřemýšlím, kde spím a při mírném houpání lodi okamžitě usínám.
28.července 2009-1.den
Začíná se rozednívat a trochu námořní hygieny neuškodí. Skok do hodně teplé snad 28°C slané mořské vody a potom krátká sprška sladké, ale jen málo, s tou se musí šetřit. První důležitý poznatek - pokud máte prádlo mokré od slané vody, tak neuschne. Musí se vyprat ve sladké a pak honem na vítr a slunce a řádně přidělat, aby vám to neuletělo.
A jaký je dnes plán? Dnes to bude plavba na Svatý Vincenc vzdálený ostrov asi 200 km. Ještě deklarace (přihlášení na policejní a celní správě) a vyplouváme směr jih. Předem bereme kinedryl, raději celý, prý to bude řádně houpat. Ach ta mořská nemoc. Kapitán Honza uděluje rady, jak přežít. Je dobré se trochu najíst a hodinu před vyplutím si vzít půl prášku a zdržovat se na palubě činností a jestli už to nevydržíme, tak na závětrnou stranu lodě, jinak to blití přeletí na ostatní. Napínáme plachty a loď nabírá rychlost. Optimálně to je tak kolem 10 uzlů (1 uzel 1852 km/ hod.), tak asi 18,5 km v hodině a to už je pěkný kalup. Zatím jsme na závětrné straně Martiniku, a jakmile vyjedeme na otevřené moře, vzpomeneme na kapitánovy rady. Boční vítr a směr vln a jejich výška hodně ovlivňuje rychlost lodě. Jsme na otevřeném moři a loď se houpe všemi směry. Náklon lodě je takový, že se nedá pořádně stát a nezajištěné věci cestují po kajutách. A když přijde do cesty ještě nějaká ta zbloudilá vlna a pokropí posádku, to je pak plavba. Pokouším se natáčet a fotit a zachytit tak atmosféru okamžiku. Zatím odolávám mořské nemoci, ale jestli to vydržím pět hodin, než budeme v závětří Svaté Lucie, netuším. Po hodině mi není nějak dobře, sedám na vyhrazené místo pro blití. Nestačím ani dosednout a už to jde přímo do moře. Sem tam dostávám spršku vody, takže jsem i umytý. Uklidňuji se, že nejsem sám a postupně se na vyhrazeném místě vystřídáme všichni. Žaludek je na vodě a v duchu si říkám, pokud celé to mořeplavení probliju - to bude „dobrodružství.“
Dvakrát jsem dal rybám, ale necítím se pořád nějak dobře. Počasí se začíná lepšit a i sluníčko pálí . Jsme nedaleko rovníku, tak svítí přímo nad hlavou. Čepice na hlavu a opalovací olej na tělo, jinak se sloupnu jak banán. Plavba je už snesitelnější, sedám na příď a kochám se pohledem na Gros Piton, nejvyšší hory na Sv. Lucii. Pobřeží lemované palmovými háji a zátokami. Při zpáteční cestě se tady zastavíme. Míjí nás „Černá perla“, loď z filmu „Piráti z Karibiku“ a jede bez plachet. Má totiž i motor a dnes vozí turisty mezi ostrovy. Na chvilku kotvíme v malé zátoce pod horou a obědváme. Mám už i hlad a vaječná omeleta s párkem a jedním pivem přijde vhod. Beru si půl kinedrylu už předem, abych to přežil, ostatní i celý, aby to prospali v kajutě.
Snažím se pohybovat a pomáhat Honzovi v řízení lodi. Při plavbě je pořád co dělat, napínat, povolovat, rolovat plachty, kormidlovat a pokud chcete jet rychle, to aby se jeden ztrhal. Cestou vlečeme dvě udice na třpytku, jestli se něco chytí, ale zatím nemáme štěstí. Dá se tady ulovit tuňák, kranach i jiné ryby. Moře je dost teplé a rybek je tu poskromnu, tak snad později. Už nebliju tak často, začínám si zvykat, počasí nám přeje a cesta rychle utíká. Konečně je vidět Svatý Vincenc, cíl dnešní plavby. Ještě pár mil a jsme u zátoky Vallilabou Bay. Pomalu vplouváme do zátoky „Pirátů z Karibiku“. Ano, tady se natáčel tento známý film. Kotvíme přímo pod šibenicí. Dnes to byla dlouhá trasa, a zvládli jsme to docela dobře. Přežili jsme mořskou nemoc. Zasloužená večeře a na uklidnění karibský koktejl v nás zanechává příjemný dojem.
Den zakončíme prohlídkou Svatého Vincenta. Noc by měla být celkem klidná. V tuto chvíli nás už netrápí houpání lodi, ale velké vedro, každou chvilku sprchne a je strašné dusno. Spát se dá jen pod prostěradlem. Když si necháte otevřené okénko na palubu, zmáchá vás vodní sprška, což se může opakovat několikrát za noc. Bez otevření oken se uvaříte ve svém potu a pomalu udusíte ve vlhkém smrádku. Hodně jsem vzpomínal na krásný vzdoušek někde v Jeseníkách. Naproti tomu, jestli ráno skočíte hned z lodi do 30°C vody tak náramně čisté, že vidíte kolem sebe čilý mořský svět - to věru také není k zahození. Všechno má své klady a zápory. To jsem trochu odbočil od naší túry po ostrově. Sám o sobě je známý především díky černým pásům vulkanického písku, které se táhnou kolem celého pobřeží. Závětrnou stranu ostrova lemují přímořská údolí a rybářské vesničky a návětrnou pak skaliska a mocné vlny Atlantického oceánu.
Hlavním důvodem, proč jsme tu, je hornaté vnitrozemí ostrova s jeho nejvyšším bodem aktivním vulkánem LA Soufriére (1234m.n.m.), který zahrozil v roce 1979 výbuchem a poté zemětřesením.
Krásná je i tropická divočina se spoustou nádherných květů a omamných vůní. Hlavním městem je Kingstown. Ostrov je samostatný celek se svoji vládou a parlamentam. Respektujeme tamní úřady a musíme se zadeklamovat, aby nebyly problémy.
Prohlídku začínáme u kulis pirátského sídla v zátoce. Domy a i hospoda jsou postaveny pro potřeby natáčení, takže když zaťukáte na zdivo, se ozve papundeklový zvuk. Pirátská krčma u Jacka Sparrowa je snůškou filmových rekvizit a Vy máte najednou pocit, že jste se ocitli v době, kdy tady skutečně piráti byli. Děla z lodí, rakve opřené o zdi domů a chátrající šibenice jsou dokladem, že čas je neúprosný. Za pár let už nic nebude připomínat film, který se zde točil. Ještě pár konfrontací skutečnosti s filmovou iluzí a jdeme dál. Procházíme malou pěšinkou na zastávku mikrobusů (busiků), kde čekáme na spoj. Náš kapitán Honza je znalý zdejší přírody a dobře ví, co je jedlé a co ne, pod jeho dohledem sbíráme zdejší plody, chlebovník ,mango, papáje, pálivé papričky, avokádo a jiné dobroty. Busík přijíždí, nasedáme k místním domorodcům cestujícím do města. Všichni jsou nějak zvláštně oblečeni, jakoby jeli na karneval. Borec má vyčesané vlasy do drdolu a na tom velký turban nebo barevnou čepici, přestože je velké horko a dusno. Všichni mají dobrou náladu a cesta tak příjemně ubíhá. Netrvá dlouho a jsme na druhé straně ostrova, v malé vesničce. Každou chvilku zaprší a zase vyjde slunce, i když na moři je jasno. Deštný prales vypařuje velké množství vody, která se přetvoří v těžké mraky a ty pak vítr zavane na závětrnou stranu ostrova, kde spadnou. Koloběh se opakuje. Stačí jen přeplout na korálové ostrůvky a slunce se nezbavíte, spíše se spálíte.
Ještě asi dva kilometry chůze a jsme u Wallilabou Falls. Krásné vodopády se sladkou vodou. Není nic osvěžujícího, než se jít vykoupat a vychutnat si padající kapky. Oblékám se, na šatech se mi uvelebil krásně zelený gekon a ne a ne odejít. Po domluvě a vyfocení odchází za svým dalším zájmem. Cestou zpátky se prodíráme bambusovým křovím a hledáme silnici. Ještě se nám nechce vracet na loď a stopujeme busík do Kingstownu. Zajímavé město na úbočí jižní části ostrova. Prohlídka Anglikánské katedrály sv. Jiří a římskokatolické katedrály sv. Marie jsou opravdu zážitkem. Po hlavní ulici míříme k místnímu tržišti. Zápach rybiny nám připomíná, kde se nacházíme. Velcí tuňáci uložení v ledu nás lákají ke koupi. Odoláváme, ty si raději ulovíme z lodě sami. Loučíme se s budovou vlády a parlamentu na autobusovém nádraží a hledáme busík směřující k Wallilabou Bay. Za mírný poplatek se vracíme zpátky.
Večer končí u vynikající večeře. Opečený chlebovník chutná jak hranolky a k tomu se podává upečená ryba. Jako zákusek jsou banány a další ovoce nasbírané cestou po ostrově.
To není ještě konec. Nasedáme do dingy a jedeme se podívat do pirátské krčmy. Hospůdka zeje prázdnotou, ale i tak je na co se dívat. Pirátské kostýmy a velké množství různého haraburdí z natáčení. Když se tady točil film, tak velká nákladní loď dovezla veškerou techniku a celá zátoka byla neprodyšně uzavřena. Všechno bylo dopředu připraveno, jen se to složilo jak stavebnice Lego. Na doporučení kapitána si dáváme místní korzárský koktejl s pravým karibským rumem a kokosovým mlékem a doplněným čerstvými limetkami. Bylo to příjemné zastavení. Chvíli ještě čekáme, než přestane pršet a vracíme se na loď.
Skoro celou noc prší a honí se bouřky. Teplota moře a vzduchu je okolo 32°C.
29.července 2009 – 2. den
Ranní snídaně - vajíčka a ovoce - jsou lepší než počasí venku. Opouštíme ostrov Sv. Vincenc a míříme na Bequiu asi 20 mil na jih, ale zůstáváme v zátoce, protože před námi zuří tropická bouře. Bylo by velkým hazardem, vjet do rozbouřených živlů. Konečně se bouřka přesunuje dál na jih a my vyrážíme na širé moře. Musíme spěchat, než dorazí další. Přidáváme plachty, moře je rozbouřené, ale i tak naše rychlost dosahuje skoro 10 uzlů. Snažíme se udržet loď pokud možno na vrcholcích vln. Nepodaří-li se to, příval vody zalije celou loď. Vlny dosahují od 3-4 metrů výšky a jsou dlouhé. Vedení lodi už vyžaduje mistrovství, tak aby loď klouzala jak surfař po vlně a tím získala na rychlosti.. Uprostřed kanálu mezi dvěma ostrovy se ocitáme ve dvou bouřkách najednou. Vítr a směr vln se rychle mění a s lodí si pohrává, jako s dětskou hračkou. Situace se musí neustále vyhodnocovat, je nutné korigovat rychlost a směr plavby. Po dramatické plavbě se nakonec dostáváme na závětrnou stranu ostrova k jeho hlavnímu městu - Port Elizabeth. Tady kotvíme. Sláva, máme zase pevnou půdu pod nohama. Starosti mi dělá stále vysoká vlhkost. Foťák odolává, ale kamera odmítá poslušnost a pořád se zastavuje. Odpoledne vyplňujeme vycházkou na želví farmu, která se nachází na druhé straně ostrova. Cesta není nějak náročná, ty dva kilometry nahoru a pak dolů, máme rychle za sebou.
Farma, no spíše nemocnice pro želvy. Spousta nádrží a v nich různé druhy těchto tvorů všech možných velikostí. Zajímavé bylo krmení malých želviček tuňákem z konzervy. Drobečkové se vrhali na tato sousta tak vehementně, že jsem měl problémy, dát včas ruce pryč. Ještě se podíváme na želvy suchozemské, které jsou ve výběhu před pavilonem. Jsou o mnoho větší a dalo by se na nich i svézt. Počasí se umoudřuje a dokonce i sluníčko nás oblažuje svými paprsky.
Jen vlny stále s ohromnou silou bičují tuto návětrnou stranu ostrova. Cestou na loď procházíme kokosovými háji a cestu nám křižují krabi a vůbec se nás nebojí.
Je to s podivem, protože většinou se při sebemenším hluku schovávají do svých bahnitých děr.
A jsme zpátky na lodi Večeře - tuňák s hranolkama z chlebovníku, tropické ovoce a nakonec orosené pivo, přímo balzám na prohřáté tělo. Dnes ještě nekončíme. Večer navštívíme velrybářskou hospodu. Vchod nás vítá zkříženými okosticemi jak od slona a místo židlí obratle. Vypadá to zajímavě a je zvláštní sedět na kostech. Atmosféru dotváří místní kapela vyluzující africké rytmy z plechových barelů různých tvarů a zvuků. Hudebníci na přání zahrají snad všechno. S úžasem pozoruji, jak dovedou hlasem i tělem vystihnout rytmus skladby. Mají to holt v genech. Poslouchal bych tuto hudbu snad do rána, ale čeká nás další ranní šnorchlování a plavba. Ještě jeden ledový džus a ty tady mají nepřekonatelné a jede se na loď.
I počasí se zlepšuje, svítí měsíc a hvězdy a je vidět i Jižní kříž. Rozestýlám si na palubě, přikrývám se spacákem a hledím na hvězdy. Už není tak vlhko a vůbec to nehoupe, je to jako doma. Usínám pod hvězdami za dohledu samotného Neptuna.
30.července 2009-3.den
Ráno se přesunujeme na blízký mys, kde šnorchlujeme Nádherná voda má úžasnou viditelnost. Kolem mne plave spousta různobarevných ryb, pronásleduji malou chobotnici, nechá se hladit, asi si ráda hraje. Honza mi dává znamení, abych se ponořil a podíval se za velký balvan. Vyčuhuje tam známá žraločí ploutev, pokouším se ploutve dotknout a pohladit.Trochu mi běhá mráz po zádech, ale zvědavost vítězí. Ta kůže je jak smirkový papír. Dochází mi vzduch, tak rychle nahoru.
Dole je písečný žralok, asi spí, Honza mě ponouká, abych ho zatahal za tu ocasní ploutev. Znovu se potápíme k balvanu. Ploutev tam ještě je. Opatrně se přibližujeme. Ze zálohy pořádně zatahám za ploutev, žralok vystartuje jak torpédo a je pryč. Nikdy by mě nenapadlo, že budu tahat asi dvoumetrového žraloka za ocas. Člověk má přirozeně strach, který musí překonat, jestliže vstupuje do určitého rizika. Také díky spoustě zhlédnutých filmů, či dokumentů se žraločí tématikou, jsme si paušálně vypěstovali až přehnaný respekt k těmto tvorům. Přitom se bojí stejně jak my.
Zvedáme kotvu a z mořského ráje míříme k ostrovu Petit Island, ze souostroví Grenadin. Míjíme několik korálových atolů, potkáváme velké mořské želvy a rejnoky. Tady je skutečný ráj, teplota vzduchu a moře je 35°C a vlhkost malá.
Dnes máme všichni hlad a protože i moře je vlídné, přijdou vhod utopenci a k tomu pivo. Znovu šnorchlujeme u útesů a pozorujeme
hejno rejnoků, kteří „letí“ kolem. Moře nám servíruje každou chvíli nějaké překvapení. Najednou je před námi velká želva, snažíme se k ní co nejvíce přiblížit. Nebojí se a myslím si, že je na člověka zvyklá. Jsme v mořské rezervaci, kde je zakázán lov a musí se dodržovat určité regule o pohybu v rezervaci.
Přesunujeme se k malému ostrůvku. Podle kapitána tam mají být
suchozemské želvy a velcí leguáni. Nechávám se vysadit na pevninu, abych se tu porozhlédl. Ostrůvek je porostlý nízkými stromy a křovinami. První úlovek, malá zelená želvička okusuje listy trávy a nenechá se nějak vyrušovat. Podaří se mi ji zblízka natočit. Úspěšně. Pátrám po dalších živočiších, kteří tu, doufám, někde jsou. Všude to šustí, ale nic nevidím. Pozorně si prohlížím osamělý strom. Na jedné větvi klidně odpočívá velký hnědozelený leguán.
Sleduje mě, ale nechává mě přiblížit se až k těsně k němu.
Kameru mu strkám pomalu až k nosu a natáčím. Dobrý herec, jen mrkl víčkem a zase ulehl do svého stínu. Jsem spokojený se záběry a sestupuji na pláž. Nádherná zelenkavá voda přecházející v zelenou. Koupel je skutečně impozantní, teď to opravdu vypadá jak z těch reklamních obrázků cestovních kanceláří. Večer se scházíme všichni na palubě k večeři. Zuzka s Honzou připravili opravdu skvostnou krmi. Českou zelňačku a vynikající džus z banánů nastavený karibským rumem. Počasí je přímo exkluzivní, vlhkost jak u nás a teplé moře. Na zítřek neplánujeme žádnou plavbu, bude šnorchlování v laguně ostrova nebo na korálových útesech. Podle slov kapitána je zde pod vodou ráj. Prožíváme nádherný západ slunce a následuje krásná hvězdná noc. Děkuji Neptunovi za přízeň a věřím, že nám ji zachová po celou plavbu. Den končí, uléhám na palubě pod klenbou milionů hvězd.
31.července 2009-4.den
Nádherný východ slunce. To se rychle vyhoupne nad oceán a začne svou pouť. Potápíme se a sledujeme velké množství ryb, je tu skutečně rušno. Upoutalo mě hejno nádherně modrých rybek, které se stále měnilo. Honza mě upozornil, že dole je něco zajímavého. Velký nádech a dolů. Vzal návnadu a strkal ji před otvor mezi dvěma kameny. Najednou vykoukla podlouhlá hlava murény a zvědavě si nás prohlížela.
Honza ji hodil zbytek jídla, hned po něm skočila. Mírně mě zatrnulo, když jsem uviděl její zubatou tlamu. Uf, to bylo něco.
Míjí nás dva rejnoci plachtící ve vodě jako velcí ptáci. A jako bonus na závěr se nám zjevila papouščí ryba. Předek hlavy opravdu vypadá jako zobák papouška. Plni dojmů opouštíme útes a odpoledne bude průzkum dalšího z mnoha ostrůvků. Musím si chránit hlavu a ramena před prudkým sluncem, které je přímo nad hlavou.
Jirka už oblékl také tílko, hodně se spálil, opaluje to všude ve vodě.
Na pláži jsou kokosové palmy, to znamená, že, odpoledne bude nácvik techniky rozbíjení kokosových ořechů. Ořech je ve slupce, která je pružná a strašně pevná. Vezmete ho do rukou a širší stranou přesně tam, kde je nejvíce zúžený uhodíte do ostré skály nebo do kamene. Profesionální rozbíječi mají speciální kopí, na které ořech narážejí. Zatím není vyhráno.
Musíte to opakovat, dokud obal nepovolí a pak slupku oddělit od jádra.
Chce to jistou zručnost a taky sílu na odloupnutí slupky. Pak ještě zbývá rozbít jádro. Čerstvý ořech je vyplněn sladkou tekutinou a až starší plod má vrstvu bílého kokosu, tak jak ji známe z našich obchodů. Kokosové mléko je osvěžující tekutina obsahující minerály, vitamíny a je kaloricky hodně vydatné. Jeden ořech se mi podařilo rozbít a napít se, ale byla to fuška a docela jsem se zapotil. Vzpomněl jsem si na ztroskotance, když neměli nic na rozbití, tak jim nezbývalo než dva ořechy tlouct o sebe, to jsem jim vůbec nezáviděl. Vím, o čem mluvím..
Večer je dojednáno volejbalové utkání s vedlejším anglickým katamaránem. Mezi palmami natáhneme síť a nalajnujeme hřiště.
Snažíme se trochu sehrát a jde nám to celkem dobře. Češi proti zbytku světa. Posádka druhé lodě je mnohonárodní, Američané, Japonec, Angličan, Francouzi. O co se bude hrát? Jako vždy o litr místního rumu. Bojujeme jako lvi, poslední set vyhráváme a následuje pozvání na večerní piknik na pláži. Při západu slunce rožníme velkého tuňáka a vyměňujeme si zážitky z cest a kujeme plán na zítřejší den. Tritamaran se vrací na Vincent a my se podíváme na malý ostrůvek Petit (malý)Mayreau a na větší Mayreau. U ostrůvku se potápíme pro obří mušle, abychom si zpestřili večeři. Jsou v dost velké hloubce, a je tu silný proud. Tak rychle nadechnout a dolů. Ploutve sice dosti pomáhají, a mušle jsou fakt velké, tak kolem 30 cm a taky dost těžké. Podařilo se nám ze dna dostat na palubu čtyři kapitální kousky a Honza se Zuzkou se postarají o další. Je dost času a já se vydávám na prohlídku ostrova. Navštěvuji kostelík, který trůní na kopečku ostrova, ze kterého můžete obhlédnout celý ostrov a vidět je i další ostrovy. Vnitřek katolického kostelíka je vyzdoben mušlemi a zbytky lodí, které zde asi ztroskotaly a také jsou tu vyryta jména rybářů a námořníků. Opouštím tento svatostánek a sestupuji do malé vesničky. Vypadá ospale v poledním čase a nejeví známek života. Malá čistička je důkazem, že se tady dbá na životní prostředí.
Dlouhá opuštěná pláž napovídá, že turistická sezona je zde v zimě.
Vracím se kolem skaliska, brodím se mangrovy a náhle se mi naskýtá pohled na snad nejkrásnější pláž, kterou jsem doposud viděl.
Dva kilometry bílého písku, průzračné moře a nádherné kokosové palmy. Nacházím spoustu mušlí rozličných tvarů a velikostí.
Barevné korály od vějířovitých až po tyčinkové, různých barev.
Tady ještě nevkročil turismus. Lehám si do teplých vod a kochám se tou krásou. Nic netrvá věčně, pokračuji dále po pobřeží. Už mi je jasné, proč je tu tak nádherná pláž. Je težce přístupná, obklopují ji vysoká skaliska a křoviny ze všech stran. Nacházím malou pěšinku, která mě dovádí na další pláž a k lodi. Vše končí večeří z darů moře a koupelí v moři. Nádherný den je završen západem slunce a oblohou plnou hvězd.
Dnes pomáhám v kuchyni. Na snídani je pomazánka z ryb, sýr, džem, banány, avokádo papája a další ovoce. Budeme péci pravou českou buchtu a chleba. Není to jako v Česku, mouka je jiná a také ingredience jsou místní. Pekařina se nám vcelku povedla dle mínění posádky a kapitána a za odměnu bude šnorchlování a volejbal. Korálový útes láká na průzkum, škádlím mořského koníka a malou chobotničku, která je zvědavá. Rozmanité dno skýtá mnoho zajímavých věcí na probádání. Limitující je výdrž pod vodou a technika potápění. Pokud je malá hloubka a klidná voda, je tady hodně co k vidění. Potápění přerušuje mrak a sprška deště. Ještě aby toho pohybu nebylo málo, dáváme plážový volejbal. Stačilo, vyprahlá hrdla svlažujeme kokosovým mlékem.
Den končí za jasu hvězd a úplňku měsíce.
1.srpna 2009- 5.den
Zvedáme kotvu a míříme ke slunečníku. Je to písečná duna uprostřed moře a na ní je slunečník. Ostrůvek stále mění svou polohu a tvar. Stačí větší vítr a vlny. Někdy je slunečník uprostřed a někdy na kraji, dělá si co chce. Teplota vody a vzduchu je tady nejvyšší, co jsme naměřili. Ve stínu 36°C a také voda má stejně, hotový termál. Pro milovníky tepla ideální klima, Někdy už vzpomínám na hory, na bílý, chladivý sníh a voňavý vzduch. Po nezbytném focení míříme k soukromém ostrovu. Můžeme vstoupit jen na pláž, ale dál už nás hlídači upozorní, že tam nemáme co dělat. Hotel postavený na vrcholu kopce není jen tak ledajaký. Jedna noc vás přijde na 1200$. Hostem zde byla i taková celebrita jako Elton John nebo princezna Diana a mnoho jiných. Míjíme ostrůvek a kotvíme u hlavního města Cliftonu. Napouštíme pitnou vodu a naftu, já jsem vyslán do města pro proviant. Nacházím malý trh, mají všechno, co potřebujeme a celkem za dobrou cenu. Kromě Martiniku, kde se platí v eurech, se na ostatních ostrovech platí karibským dolarem. Cena se dojednává smlouváním, ale není to tak jak v arabském světě. Kupuji zvláštní koření na přípravu mušlí. Jsou vařeny v omáčce a jako příkrm je rýže. Zdejší kuchyně dost používá kari, rajský protlak nebo karibskou omáčku (směs skořice, hřebíčku,kasavy a feferonek) . Je zajímavé, že domorodci neznají kmín, ten se musí dovážet. Vše se zapíjí džusy, vínem nebo místním rumem. Lze říci, že se zde setkáte
se světovou kuchyní, vyjma té české. Vepřo,knedlo,zelo - jedině u nás. Na večer odplouváme z přístavu na kotviště. Většinou to bývá krytá zátoka nebo laguna nedaleko přístavu. Spustí se kotva, nechá se klesnout na dno a pomalu se natáhne řetěz, dokud se kotva nechytne. Musí se dobře zaklesnout, aby vítr a vlny loď neodnesly na skaliska nebo na korálový útes. Viděl jsem několik krásných jachet napíchnutých na skaliscích. Ptal jsem se našeho kapitána Honzy, zda něco takového nezažil. Říkal, že jednou se mu kotva uvolnila a loď se vydala na volné moře, což bylo štěstí, jinak by hrozila katastrofa.
Kapitán musí spát tak, aby měl v povědomí zafixovaný jiný pohyb lodi, který ho dokáže vzbudit. Ovšem, záleží na tom kolik rumu večer vypil.
2.srpna 2009- 6.den
Vítá nás krásný východ slunce a dnešní plán je výlet na malý soukromý ostrov Petit Island a nejjižnější ostrov naší cesty Union Island. Se svolením ostrahy se nám daří prohlédnout si část ostrova. Vše je uzavřené a provádějí se tady jen opravy. Některé domy jsou krásné, ale některé snad neměly majitele pár let, prostě opuštěné. Turistická sezóna je až skoro za půl roku. Plujeme zpátky a míjíme zajímavý ostrůvek nebo spíše hospodu na ostrově. Na ploše asi tak 20 na 20 metrů kamenů je postavená chýše a skrz otevřený bar je vidět na moře. Chajda se otřásá pod decibely hudby, které vyluzují velké reprobedny a domorodci houpajícímu se v síti, to patrně nevadí, spí.
Večer navštěvujeme místní restauraci s mořskými specialitami.
V tuto dobu, mimo sezónu, je všude klid a ospalá atmosféra, ani v jídelně nikdo není.
Je vyzdobena množstvím velkých prázdných mušlí, které vám dají jako poděkování za návštěvu. Je připraveno hodně různých salátů, ovocných, zeleninových nebo namíchaných z mořských plodů. Saláty jsou mimo ceny, tak dáme jen hlavní jídlo. Majitel, obrovitý černoch, nám nabízí velkou směsici mořských potvor. Kapitán objednává z každého něco, ať si prý vyzkoušíme, jak to chutná. Ryby jsou připravovány z mražených kousků, ty živé můžeme vidět v akváriu. Každý si nabere a ochutnává - humr, žralok, krab, chňapal, chobotnice. Je to velmi dobré, ale čerstvě ulovený tuňák taky není k zahození. Ještě zmrzlinu a je po hodech. Nakonec si odnášíme schránky krásných mušlí na památku. Hezká tečka za polovinou cesty a teď se budeme vracet nazpátek. Prohlédneme si ještě některé zajímavosti a mě čeká navíc ostrov Dominika, kde v nedotčené přírodě žije původní obyvatelstvo. Zítra je plánovaná náročná plavba, asi 170 km kolem větších ostrovů. Tady nám mohou hrozit bouřky. Zatím žádný hurikán. Jeden se vytvořil ve východním Atlantiku, pokračoval směrem do Karibiku, stočil se k Floridě a naštěstí zeslábl na obyčejnou bouři.
Když máme možnost kotvit u nějakého ostrova, okamžitě sedneme k internetu a sbíráme informace o počasí s předpovědí alespoň na týden. Můžeme se tak vyhnout běsnícím živlům. Stalo se před několika lety, že hurikán přišel nikoli z východu, ale z jihu, s tím nikdo nepočítal. Zpočátku to byla jen tropická bouře, ale do dvaceti čtyř hodin zesílila a zaútočila na ostrovy.
Ukotvené lodě byly vymrštěny na pobřeží nebo na volné moře a tam se potopily. Hodně takových vraků je možné i dnes zahlédnou na některých ostrovech jako svědectví přírodní katastrofy.
Plavba bude trvat celý den. Opět se předepisuje kinedryl na uklidnění a je důležité pořád se pohybovat na palubě. Po pravé straně míjíme ostrov Mustique. Vlny máme z levoboku a vítr z východu, rychlost kolem 10 uzlů. U ostrova Bequia nás dohnala bouřka. Rychle svinout hlavní plachtu a připravit se na pořádnou spršku. Černá stěna se blíží a spolu s ní blesky křižující oblohu. Vlny mají už několikametrovou výšku a s lodí to hezky hází. Dva držíme kormidlo, aby loď byla pořád ve směru. Modlíme se,, aby do lodi neuhodil blesk. Sice je proti tomu chráněna, ale posádka by si užila své. Zatím to bouchá do vln mimo loď. Bouře začíná slábnout a trochu míň prší. Pán moří nám dnes opět ukázal svou přívětivou tvář a posílá nám na udici tuňáka. Záběr na třpytku a Honza zasekává. Zpomalujeme loď, aby se nám ryba neutrhla. Po krátkém boji je vytažena podběrákem na palubu. Těšíme se, až si ji v klidné zátoce upečeme. Dál plujeme kolem zátoky pirátů a kotvíme v další zátoce St. Vincentu, ale ta je vlastně taky pirátská s hospodou u Černého barona. Konečně jsme na klidné vodě. Pod vodou jsou vidět olihně. Nahazujeme udice se zbytky tuňáka. Oliheň chytne chapadlama návnadu a my ji musíme rychle vytáhnout na palubu, jinak se pustí a je pryč. Daří se nám jich několik chytit. Večeře je opravdu skvělá. Smažený tuňák, olihně a banány, k tomu brambory a hora tropického ovoce. Ještě pozdě do noci diskutujeme a hodnotíme naši dnešní cestu.
3.srpna 2009- 7.den
Za úsvitu zvedáme kotvu a míříme na St. Lucii, vzdálenost je asi 40 mil mezi oběma ostrovy. Moře je dosti neklidné a plavba nám tak trvá šest hodin. Přistáváme na jižní straně ostrova u městečka Soufriére,pod horou Velkým Pitonem. Pod lodí je skutečná vodní rajská zahrada. Ta obrovská rozmanitost mořské flory a fauny nám bere dech. Neváháme a šnorchlujeme. Stačí jen se nadechnout, ponořit se a pozorovat. Zážitek na celý život. Všechno jednou končí. Plni dojmů se loučíme s tímto královstvím na zemi.
Po obědě se vydáváme k blízkým vodopádům a sirným pramenům.
Koupel v botanické zahradě při teplotě vody 37°C je velice příjemná po slané vodě, která nás provází během celé plavby. Teplá voda teče přímo z vedlejšího kráteru sopky. Skočili jsme do vody jen tak naostro a pořádně se v té sladké vodě vyráchali. Naše čvachtání přerušil až příchod nějakých amerikánů, kteří naskákali do vody v oblečení. Co chcete po amerikánech? Docela nám už vyhládlo, vracíme se na loď. Zuzka připravila bramboráky a salát z papáje. V mžiku to v nás všechno mizí. Zítra bude celodenní cesta na druhou stranu ostrova, tam zakotví Lady Blue.
4.srpna 2009- 8.den
Brzo ráno odcházím prohlédnout si malé městečko v zátoce. Město je velice staré a tiché, žádné hotely, žádní turisté, jen obydlí a lidé kolem nich. Travnaté náměstí zbudovali místní osadníci v 18. století. V průběhu francouzské revoluce byla jeho role dosti pochmurná, jelikož zde stála gilotina určená pro mnohé šlechtice. Náměstí vévodí kostel Nanebevzetí. Z venku nevypadá příliš vábně, zato uvnitř je kouzelný. Na malém tržišti se setkávám s posádkou a společně pokračujeme mikrobusem do Soufriére Springs. Je to vlastně zhroucená kaldera. Už z dálky je cítit síra. Branou vstupujeme do areálu. Velké množství bahenních fumarol, horké vyvěračky, pach síry a stálé dunění pod nohama nás provází touto přírodní sopečnou rezervací. Tady dole se čerti žení, však ostrovy jsou všechno vulkány, které vznikly z moře. Prakticky jsou to vrcholy sopek. Až tady si člověk uvědomí svou „malost“ vůči matičce přírodě, ke které by se měl chovat s pokorou a úctou. Vracíme se zpátky do města a ještě navštěvujeme pěknou botanickou zahradu, která je rozdělena na tropickou a subtropickou část a japonskou zahrádku. Hledáme místo, odkud odjíždí mikrobusy - směr Castries. Pro zajímavost, mikrobus nemá pevný jízdní řád a odjíždí, až když je nacvakaný lidma. Není-li, objíždí město, až je plný. Cesta vede po rozeklaném pobřeží nahoru a dolů. Jezdí tu jen tréňáky,, které s tímto kopcovitým povrchem nemají problémy.
Vzdálenost skoro 50 km urazíme zhruba za hodinu. Busík zastavuje vedle tržiště. Přivítá nás velký mumraj. Nabízí se nám všehochuť, ať už ke koupi nebo jen pro potěchu oka. Nádherné jsou výrobky ze dřeva a kokosových ořechů. Vše dokresluje vůně cizokrajného koření. Neodolám a kupuji pár věcí na památku. Je už večer, musíme se dopravit do Rodney Bay, kde nás čeká naše loď. Cestu busem lemují supermarkety, v maríně zahlédneme jednu kotvící jachtu vedle druhé. Je vidět, že tady vzkvétá turismus. U mola obdivujeme starý pirátský škuner Brig Unicorn. Po dohodě s hlídačem máme možnost si loď prohlédnout. Na palubě to dýchá minulostí, lanoví, stěžně, staré lampy,kormidlo, prostě všechno. Tak rychle nafotit a natočit a vysílačkou se domluvit, že jsme na místě.
Kapitán Honza přijíždí s dingem, nakládá nás a veze na Lady Blue. Dnešní den byl cestovatelský a projeli jsme velkou část jižního pobřeží. Zítra je v plánu prohlídka napoleonské pevnosti Fort Rodney, pojmenované po anglickém admirálovi. Odpoledne vyplouváme směrem na Fort de France na ostrově Martinik.
5.srpna 2009- 9.den
Ranní koupel, snídaně, šup šup a kapitán nás přepravuje na druhý břeh zátoky k pevnosti. Ta měla chránit ostrov před piráty a napoleonskými vojsky baterií děl a opevněním, které bylo vybudované na kopci. Zajímavostí byla signalizační kóta, kde si pomocí kouře dávali obránci ostrova zprávy o nepříteli. Těchto signalizačních kót bylo na ostrově několik.Z pevnosti je nádherný pohled na celou zátoku až ke Gros Pitonu na jižní straně ostrova.
Je poledne, máme hlad, vracíme se na loď, podává se oběd - fazole, maso a párek. Zvedáme kotvu a hned po vyplutí ze závětrné strany ostrova začíná pršet. Rychlost je jen 6 uzlů, ale snad do večera doplujeme k cíli.Prší a prší, moře je ocelově šedé a nepřívětivé. Pro jistotu jsem si vzal půlku kinedrylu a zapil to malým pivem. Pěkná kombinace, ale osvědčila se. Před šestou připlouváme do klidné zátoky. Kotvíme, pozvolna se začíná stmívat. Po lehké večeři jdeme hned spát.
6.srpna 2009- 10.den
Dnešní den strávíme v zátoce před městem. Část posádky se balí, večer bude odlétat domů. Já budu pokračovat s kapitánem a jeho přítelkyní Zuzkou na Dominiku. Vedle nás kotví Jirka Musil, který je tady již měsíc.Brázdí oceán skoro rok. Vyplul ze Splitu přes Středozemní moře, Gibraltar, Madeiru, Atlantik do Karibiku na Martinik. Pozval nás večer na svou loď na párty a pokec. Jedeme s posádkou na břeh. Loučím se s kamarády, mikrobus je odváží na letiště, odkud odlétají do Paříže. Jdu se podívat po městě. Připomíná staré koloniální sídlo s mnoha kostely, domy a parky. Nad městem se tyčí pevnost Fort St-Louis ze 16. století, v současné době provozovaná jako vězení. Nakupuji proviant a nějaké suvenýry a vracím se na loď.Večer se scházíme u Jirky na párty. Vypráví zajímavé historky ze své plavby po moři. Zná ještě několik Čechů, kteří křižují zdejší moře. Nabízí mi příští rok plavbu přes Atlantik zpátky do Splitu. Než se nadějeme, je pomalu půlnoc. Bylo to fajn, loučíme se a plaveme na naši Lady Blue.
7.srpna 2009- 11.den
Brzy ráno opouštíme přístav a míříme na Dominiku vzdálenou asi 65 mil. Zakotvíme až na severu ostrova u Portsmouthu. Počasí nám přeje, dobrý vítr, boční vlny, loď jen lehce klouže. Dnes jsem dostal do ruky kormidlo, užívám si to. Docela se mi daří, občas přijde vlna z jiného směru a převalí se přes příď. Chce to jen zkušenost a předvídavost, kam se vlny stočí.Loď poslouchá až s prodlevou a chce to cit pro řízení. U auta zatočíme volantem a hned vidíme, kam jedeme, tady zatočíme a nic, až za chvilku.S kormidelním kolem se nesmí moc manévrovat, jinak je voda všude.
Svištíme jak o závod, stíháme velký katamaran a ještě nám na udici zabral tuňák. Zatím nejkrásnější jízda po vlnách. Najednou se objevuje velké hejno delfínů. Zdržují se pod přídí lodi a skotačí. Dokonce jeden z nich se obrací na břicho a ploutev zahákne za příď a nechá se táhnout lodí. Delfíni vyskakují a předvádějí, co dovedou. Nejsou to žádní trpaslíci, ale třímetroví obři. Jsou přátelští, někteří se dají z přídě i pohladit. Pro suchozemce je to nezapomenutelný zážitek. Po dvaceti minutách stádo mizí tak rychle, jak se objevilo. Dnes se všechno dařilo,ve čtyři hodiny kotvíme u Dominiky. Honza se Zuzkou připravují dnešní úlovek a já jsem si vzal udici a chytám olihně. Jsem úspěšný a dvě vytahuji na palubu - bude večeře.
Tatarák z tuňáka je jedna báseň. Nejdříve se vykostí a získají se čtyři filety. Kusy masa se naškrabají na plech, osolí a pokapou limetkou nebo citronem a posypou kořením. Vše se nechá uležet. Citron maso doslova upeče a před podáním se pokape olivovým olejem. Pohádka!!!
Upekli jsme i čerstvý chleba. Božkou manu zaléváme vychlazeným pivem a dobrým francouzským vínem. Připíjíme na zdraví Neptuna, který nám dnes nadělil spoustu příjemných zážitků.
Ještě trochu geografie k Dominice. Ostrov je velmi hornatý a pokrytý deštnými pralesy. Objevil jej Kolumbus v roce 1493. Dlouho byl neutrálním územím obývaným domorodými Kariby. Střídali se tady postupně Angličané a Francouzi.Ostrov je protkán velkým množstvím rezervací a národních parků. Myslím,že to je nejzachovalejší přírodní místo celého karibského souostroví. Najdeme tu kromě přírodních krás i území Karibů. Je zde i jedno z největších vroucích jezer.
První den na Dominice bude vycházka podél řeky Indian River. Malým chodníčkem postupujeme deštným pralesem. Po cestě sbíráme spoustu tropických plodů od papáje, manga, grepu, avokáda ,kakaovníku, chlebovníku a jiných. Stavujeme se u domorodců, jsou to Honzovi přátelé a ukazují nám svůj příbytek. Pokračujeme stezkou na kopec. Dáváme si pozor, abychom nešlápli na nějakého hada, je jich tu všude plno. Jsou docela velcí, kolem jednoho metru. Nakonec se obracíme nazpět a necháváme je napokoji. Zbývá zastávka u plantážníka Oskara. Pěstuje banány, které jsem nedávno viděl v jednom supermarketu u nás, byly z Dominiky.
Přichází tropický liják a tak se u Oskara chvíli zdržíme. Ukazuje nám svůj dům a nabízí solené ryby, chutnají báječně. Výměnou za pivo dostáváme banány a jiné ovoce. Cestou ještě trháme citronovou trávu, kterou tu všichni přidávají do jídla a také do rumu. Máme plné batohy ovoce, které obohatí náš jídelníček. Večer jdeme s Honzou na ryby. Chytám malého mořského okouna. Je fakt malý, dostává milost, pouštím ho zpět do moře. Další záběr a vytahuji rybu jako fotbalový míč. Je nafouklá a koulí strašně očima, ta se nejí,a tak putuje zpátky do vody. Dnes nic. Vracíme se bez úlovku, ale spokojeni. Na internetu ve zprávách se dozvídáme o vznikajícím hurikánu u Kapverd, který postupuje k nám. Podle předpovědi má dorazit asi za týden. Doufáme, že se stočí nebo cestou zeslábne a přemění se v bouři. Zítra navštívíme teritorium Karibů. Oblast, kde žijí původní obyvatelé ostrovů.
8.srpna 2009- 12.den
Ráno necháváme loď zakotvenou v zátoce a na cestě stopujeme náklaďák mířící na druhou stranu ostrova. Návětrná strana ostrova nás vítá svou divokostí a velkými vlnami. Na území Karibů nám ještě zbývá pár kilometrů, tak stopujeme další vozidlo.
Stop je tu v hojné míře provozován a není to nic zvláštního. Zdejší obyvatelé mě připomínají domorodce z Francouzské Polynésie. Je to něco jiného, než na okolních ostrovech. Kolem poledne jsme u muzea. Na příkré stráni jsou rozesety rákosové chýše a obřadní místa. Protéká tu říčka s mnoha vodopády. Zajímavé je místo, kde se konala shromáždění celého kmene. Stavba obdélníkového půdorysu se střechou z rákosu. Nosné kmeny stromů byly vymalovány výjevy ze života kmene. Na východní straně vévodil trůn náčelníka kmene. Všechny mužské a ženské potomky vychovávaly ženy. Jakmile však chlapci dovršili 12-ti let, přebírali jejich výchovu muži.. Tento kmen se zachránil do dnešních časů jen díky nepřístupnému terénu východní části ostrova. Součástí muzea je i výroba proutěných suvenýrů pro turisty. Dost mě zaujala podobizna hlavy domorodce vyrobená z lisované kůry palmy, připomínající podobné hlavy na Tahiti. Domorodec peče na plechu placky z hlíz nějaké rostliny a kokosu. Hlízy oloupe a na sekačce ostrouhá a přidá kokos. Těsto pořádně rozmíchá a nechá odpočinout. Utvoří kuličku a tu hodí na rozpálený plech a roztáhne dřevěnou plácačkou na placku. Recept má od místních indiánů. Pokrm chutná opravdu výtečně a je velice sytý. Stačí sníst jednu placku a máte na dlouhou dobu po hladu,. Jen musíte mít dostatek vody na zapití a té je tady dostatek. Je už pozdní odpoledne, jdeme zpátky na loď. Máme štěstí a chytáme busík jedoucí do zátoky na druhé straně ostrova. Super, zbývá nám čas na prohlídku vraků v zátoce, které tu jsou rozházeny od posledního hurikánu. Den končí krásným západem slunce a třpytem hvězd.
9.srpna 2009- 13.den
Ranní koupel a následuje prohlídka pevnosti Fort Shirley. Pevnost začali stavět v roce 1770 Britové a Francouzi ji dokončili a pak se tu ještě několikrát vyměnili. Pomalu vyšplhám až nahoru a prohlížím si zbytek opevnění. Je tu krásný pohled na celou zátoku a okolní ostrovy.
Vracím se nazpátek nakoupit a doplnit proviant a už zvedáme kotvu a vyplouváme směrem na jih k hlavnímu městu ostrova Roseau. U přístaviště kotví velká výletní loď, není přes ní vidět ani město. Skutečný obr mezi obry. Několik poschodí, odhaduji asi pro dva tisíce lidí, prostě město na moři.
Dnes se chystá malá oslava, kapitán slaví narozeniny. Zůstávám na palubě a Honza se Zuzkou jdou na břeh něco koupit na tu slávu. Staré koloniální město se rozkládá v malebné zátoce. Jeho ulice se od pobřežní promenády stále zužují, až nakonec zanikají. Město jak kdyby z oka vypadlo těm z historických filmů z této oblasti. Bílé domy s bílými fasádami, balkony a žaluziemi v oknech. Přes den ospalé a po západu slunce ožívající hudbou, osvětlením a všeobecným ruchem.
Kapitánovy narozeniny oslavujeme spřádáním plánů na poslední výpravu do hor. Velmi obtížný trek s několika výstupy a sestupy po mnoha schodech. Cílem je Vřící jezero (Bowling Lake). Hlavně aby bylo trochu počasí a nepršelo. Takže brzo na kutě, budíček je o půl páté a půjdeme celý den.
10.srpna 2009- 14.den
Probouzí nás ranní déšť. Rychle něco do žaludku, zajistit loď a hurá na břeh. Deštík se mění v pořádný tropický lijavec. Ještě že je teplo tak si připadáme jako pod teplou sprchou. Potřebujeme se dostat do malého městečka Laudat, které je vzdáleno asi patnáct kilometrů ve výšce 600 metrů. Je sobota, žádný busík tím směrem nejede. Stopujeme náklaďák Za mírný poplatek nás doveze až na místo. První úkol je spatřit Trafalgar Falls (Trafalgarské vodopády), které jsou vzdáleny stezkou asi dva kilometry. Dvojitý vodopád padá z výšky šedesáti metrů do soutězky. Stále prší a cesta deštným pralesem je namáhavá. Nejlepší je jít v sandálech, voda do nich nateče a zase vyteče. Háček je v tom, že musí dobře sedět na noze a být protiskluzové. Kameny a kmeny jsou porostlé řasami a hodně to klouže. Člověk musí být opatrný a dívat se kam stoupne. Konečně se dostáváme k vodopádům a ten pohled opravdu stojí za to. Kvanta valící se vody ještě umocňuje tento přírodní úkaz a budí respekt před přírodními živly. Vracíme se na rozcestí, ze kterého jsme odbočili k vodopádům, pokračujeme dál směrem ke vstupu do národního parku Morne Trois Pitons. Zvlněná krajina deštného pralesa dokreslená padajícím přívalem vody z asi devadesátimetrového vodopádu Middleham Falls. Za třicet minut jsme u Tou Santi, zhrouceného lávového tunelu sálajícího teplo a páchnoucí plyny. V mnoha puklinách se tu ukrývají netopýři a můžete tu narazit i na hroznýše /královského?/.
Dostáváme se k hydroelektrárně, která potrubím sbírá vodu a žene ji na turbínu. Tady začíná nejkrásnější trek v Karibiku k Vroucímu jezeru (Bouling Lake), druhé jezero na světě svého druhu, což je asi 70 metrů široký kotel plný šedomodré bublající vody, nad níž se vznáší tajuplný závoj vodní páry. Vědci se domnívají, že jde o zatopený jícen sopky, z něhož přes vodu unikají plyny vycházející z hlubinného magmatu. Cesta tam i zpět měří asi 10 km, trvá skoro celý den. Na trase jsou tři převýšení skoro od nuly do 1000 metrů a pohybujeme se pořád po schodech a někdy lezeme i po čtyřech. Dole je teplé vlhko a na kopci zase zima a vítr. Trasa skutečně pro zdatné výletníky. Všude kolem je tropický prales se svou stoprocentní vlhkostí a teplotou. Stezku lemují trsy překrásných orchidejí a bromélií, ze stromů visí dlouhé lanoví lián. Počasí se umoudřuje, to asi Neptun zaúřadoval. Těžkými mraky začínají probleskovat sluneční paprsky. Na jednom z kopců je vidět až na pobřeží, kde se v dálce leskne modré moře. Dostali jsme se do oblasti tektonické činnosti. Ve vzduchu je cítit síra. Ze skály tryská horký pramen modré vody a malým vodopádkem stéká do jezírka lemujícího bílý břeh. Úchvatná krása nás nenechává chladnými, noříme se to teplé vody a užíváme si koupele. Příjemná zastávka. Něco málo do žaludku a jde se k jezeru. Na každém kroku je cítit mohutnost a majestátnost přírodních živlů. Míjíme potok s bílou vodou s tyrkysově modrým břehem složeným z barevných minerálů. Poté sestupujeme do Pustého údolí (Vallei of Desolation) a před námi se objevuje měsíční krajina doběla rozpálených sírových skal, průduchů, vřících jezírek a temného dunění z nitra země. Opatrnosti nezbývá, proto postupujeme velmi pomalu. Cítíme se jak na rozpálené plotně, dalo by se tu něco i uvařit. Zkoušíme to. Do horkého pramene vkládáme vajíčka a za chvíli je lžící vytahujeme. Jsou dobře uvařená a chutnají skvěle. Je pauza, nacházím si pohodlné místečko, nahřívám si záda a poslouchám, jak to tam dole bublá a duní. Chvilková meditace posiluje unavené tělo i duši. Jdeme dál, přecházíme malý kopeček a brblající říčku a jsme u jezera. Úžasný pohled do kráteru, připomíná vroucí hrnec, nad nímž se vznáší oblak páry za doprovodu syčení a bublání. Situace se mění každou minutou podle toho, jak fouká vítr. Nikdo neví, jak to tu bude dlouho. Jestli tenkou slupku poruší zemětřesení nebo výbuch sopky, vše se může rázem změnit. Celé ostrovy jsou vrcholky vulkánů, buď spících nebo činných. Nedaleký ostrov Montserrat byl v roce 1995 postižen výbuchem sopky Soufriére Hills, která pohřbila hlavní město Plymouth. Novověké Pompeje. Popel zničil celé město a dopad aktivní vulkanické činnosti je viditelný na současných budovách a stavbách. Nábytek, nádobí, talíře na stolech, vše zůstalo tak, jak to lidé v rychlosti opustili. Mrtvé město-město duchů.
Je čas myslet na návrat. Nejhorší úsek nás čeká hned nad údolím. Šplháme strmě do kopce, po skále, a když jsme konečně nahoře, rychle scházíme dolů, abychom se zase škrábali nahoru. Pořád dokola. Takto jsme se dosmýkali k řece, kde si ochlazujeme nohy. Mám už trochu odřeniny z pořad mokrých chodidel. Poslední kopeček a jsme u elektrárny, v náhonu na turbínu se koupeme. Čistá a teplá voda je balzám na svaly a klouby. Docházíme na asfaltku směrem na Roseau. I když jdeme pořád z kopce a po tvrdé silnici, cítíme jak nás chodidla začínají pálit. Jako na potvoru nic nejede. Pomalu se ploužíme k městu. Teprve až tři kilometry před městem se nám daří stopnout náklaďák. Jsme v cíli, „doma“, jsme na lodi. Koupel v moři a vychlazené pivo dělá divy. Zeleninové lečo a vychlazený džus je už závěrečnou tečkou za dnešním poznáváním.
Trochu nám kazí náladu hurikánová předpověď. Na ostrovy má dorazit v úterý. Dostal i jméno Bill. Tlak zatím neklesá, všichni doufáme, že se nám vyhne. Ráno musíme vstát brzy, čeká nás plavba na Martinik do Maríny, kde je chráněný přístav. Vzdálenost asi 140 mil. Budeme mít „fofry“. Předpověď slibuje vítr severozápadní a vlny západní, to by mělo klapnout.
11.srpna 2009- 15.den
Časně ráno, jak jinak, ještě za šera, opouštíme Dominiku. Rychlost je 10 uzlů, a to je slušné. Hned za ostrovem nám skočil na udici tuňák a za ním druhý. Zastavujeme, abychom je dostali na palubu. Dobrý úlovek, jídla bude na několik dnů. Rychlé vykuchání ryb a plné plachty a už zase máme rychlost. Loď má závodní náklon a lehce klouže po vlnách. Míjíme Fort de France na Martiniku, odpoledne jsme už na jižní části ostrova u Rocher du Diamant (Diamantový útes).
Ještě pár mil a jsme na místě. Všímáme si, že se něco děje. V našem směru jede mnoho lodí, aby zaujali dobré místo v přístavní laguně.
Nevídáno, potkáváme Jirku Musila s lodí. Uvízl na mělčině a my jsme jeho zachránci. Slibuje, jestli ho vytáhneme, uspořádá večer velký raut.
Uvazujeme se a pomalu motorem zvyšujeme tah. Jirkova jachta se dostává na hlubší vodu. Je vyhráno. Kotvíme a Honza se Zuzkou připravují ranní tuňáky a naopak my zveme Jirku a jeho přítelkyni večer na jídlo. Na oplátku nás Jirka baví svými historkami, které zažil při svém ročním mořeplavení. Při dobré zábavě se hovor stočí na hurikán. Vsázím se, že hurikán přes ostrov nepřejde. Měl bych problém, protože zítra odlétám do Evropy. Pro jistotu kontroluji tlak na barometru. Stoupá, to je dobré znamení. Večer nás ještě navštěvuje Michel, který si sám postavil ve Francii loď a teď podniká cestu kolem světa.
Poslední noc na palubě Lady Blue mezi zajímavými lidmi, dobrými přáteli, to je završení mé plavby po Karibských ostrovech. Neptun nám přál, i když někdy to bylo na hraně
12.srpna 2009- 16.den
Den odletu, nádherný den a barometr šel nahoru. Jirka už volá, že hurikán sto kilometrů před ostrovem změnil směr na sever a minul ostrovy. Oddechl jsem si. Snad i odlet bude bez problémů. Pomalu balím své věci a chystám se na cestu. Letadlo mi letí až večer, mám čas podívat se do místních mangrovů. Jedem s Honzou do malé zátoky pozorovat kraby a mangrové ryby. Cestou nazpět se zastavujeme u českých manželů Čadových, kteří ve svých 65 letech ještě křižují oceány. Hluboce se skláním před jeiich odvahou a výdrží.. Mají za sebou několik plaveb kolem světa, přežili několik hurikánů a několik otočení lodi kolem kýlu. Nikdo by v nich nehledal hrdiny a sami se za ně také nepovažují. Loučíme se a přejeme jim hodně zdraví a dobrý vítr do plachet. Jsou dvě hodiny a i já se musím rozloučit s kapitánem Honzou a jeho přítelkyní Zuzkou, kteří se o mě láskyplně starali. Pozvali mě na výpravu do ústí Orinoka a Andělských vodopádů ve Venezuele. I Jirka mě zve, popluje do Evropy a potřebuje spolehlivou posádku. Tak uvidíme, je to výzva. Honza mě dováží na břeh, kde čekám na mikrobus, který jede na letiště u Lamantinu. Ještě několik formalit a v 19 hodin se letadlo odlepuje z ranveje ostrova Martinik směr Evropa. Noční let je provázen turbulencemi a spát se moc nedá. Konečně Paříž a přestup do Prahy. Večer jsem už na pevné zemi na Ruzyni a to je to hlavní v pořádku se vrátit.
Závěrečná rekapitulace
Karibik si každý suchozemec představuje jako ráj na zemi. Ono to tak z dálky vypadá. Pozlátko hotelových resortů, ukrytých na střežených místech, nemůže dát člověku poznání skutečného života obyvatel těchto ostrovů a těžko se někdy dostane na místa, které by i chtěl poznat. Je to také otázka volby. Pohodlný pobyt s cestovní kanceláří a jedna plavba jachtou s piknikem na korálovém ostrůvku a zpět do hotelu nebo hlídanou pláž, to je to, co bych si nezvolil.
Nic není zadarmo, vždy je něco za něco. Toto musíme mít na paměti, chceme-li něco zajímavého poznat a zažít, chceme-li okusit dobrodružství na vlastní kůži. To jsem zvolil já. Stálo to krev, pot a námahu, ale věřte mi, stálo to za to. Setkal jsem se s různými lidmi, různých národností, různé mentality, barvy pleti a vyznání a to obohatilo můj duševní život. Získal jsem i praktické zkušenosti v řízení jachty, okusil jsem život námořníka se všemi jeho klady a zápory. Prošel jsem mnoho krásných ostrovů s nádhernými přírodními scenériemi, poznal jsem jejich historii. Našel jsem nová přátelství a hlavně byl jsem uprostřed dění pulzujícího života ostrovů.
Náhledy fotografií ze složky Karibské ostrovy 2009